Tierra-Ztracený diamant

Tierra
Ztracený diamant
By S.E.Turnerová

1. Desetkrát pro a proti
Byl studený podzimní večer. Dvě ženy se právě vracely lesní cestou ke starému venkovskému domu. První měla dlouhé zrzavé vlasy a zamyšlený výraz, druhá krátké rozčepýřené vlasy a v vydechovala obláčky dýmu. Kráčely mlčky bok po boku a smutně pozorovaly krajinu kolem sebe. Nebyly tu už tři roky, tři dlouhé roky strádání z vlastní viny. Moc dobře věděly, že si za všechno můžou sami, ale nikdy nepřestaly myslet na tu noc kdy se dostaly do jiného světa, na noc kdy se dostaly do Tierry. Tenkrát jich bylo pět Amy, Seimy, Ted a ony, tedy Kate a Shella.
“Bylo to někde tady, že?”prolomila ticho Kate, dotáhla posledního šluka a odhodila cigaretu na zem, pečlivě ji zašlapala a podívala se na Shellu.
“Jo, někde tady,”přikývla zrzka, která pozorovala kousky žhavých uhlíků, které zbyli po Kateiné cigaretě.
“Nesmíš si to pořád vyčítat.”
“Tobě se to říká, ty si-”
“Hlavně zase nezačínej s tím, že jsem nic neudělala!”vyjela po ní naježená Kate. “Nechala jsem ho zemřít, zabila jsem ho!”
Shella na ní zaraženě koulela oči. To bylo poprvé co viděla Kate přímo mluvit o tom dni, kdy zemřel Will. A zemřel vůbec? Určitě! Tu bitvu nikdo nepřežil, a i kdyby teď už je to jedno. Vrátili se zpět, proto aby žili svůj starý život, ale ani jeden z nich toho už nebyl schopen, ani Ted ne. Vlastně to byl on, kdo pořád omýval, že by se do Tierry rád vrátil.
Ještě chvíli tam stáli a pak pokračovaly v cestě domů.
Kate, Ted a Shella seděli na verandě. Byla neděle a oni se museli vrátit do Londýna. Sbalené kufry měli naskládané v Tedově novém Jeepu. Všichni se pohodlně rozvalovali na starých zahradních židlích a zamyšleně pozorovali vzdálený les.
“Už by jsme měli jet, nebo skončíme v zácpě,”navrhl Ted. Kate k němu zvedla smutné oči a pak se zadívala na vybouleninu ve svojí bundě.
“Ještě si dám cígo, ať ti nezakouřím auto.”
Ted přikývl a pomalu se zvedl. Tolik se změnil, vlastně se změnili všichni, ale Ted nejvíc. Možná bych si troufla říct, že vyrost, ale to je trochu skeptické. Už to prostě nebyl ten kluk, byl to dospělý muž. Stejně jako z Kate vyrostla slečna, tak Shella dostala nádech dospělosti a hned po návratu z Tierry, svět pro ně přestal být jen hrou, a ony se začaly na všechno dívat s nadhledem. Dospělost jim vzala jejich dětské sny.
Shella následovala Teda do domu, aby se rozloučili s Šéfem. Když se vrátili Kate už seděla v autě a poslouchala rádio. Ted se posadil za volant a Shella vedle něho. Všichni tři zamyšleně pozorovali les, dokud nezmizel za prvními domy Britsonu.
Ozvala se soundtrack z Pirátů z Karibiku a Shella začala štrachat v kabelce.
“Sakra… Kde je ten mobil!”mumlala si pro sebe. “Jo?- Tedy ano?”
“Kde jste?”zeptala se bez pozdravu Amy.
“V Britsonu,”odpověděla Shella.
“Za jak dlouho budete v Londýně?”
“Tede, za jak dlouho budeme v Londýně?”opakovala její otázku Tedovi.
“Tak za hodinu, maximálně za hodinu a půl.”
“Asi za hodinu,”nahlásila Shella.
“Tak se u nás stavte, máme pro vás překvapení.”
“Fajn, ale připrav véču, znáš tetinu kuchyni,”smála se Shella.
“Jasně.” Ozval se známý tón a Shella hodila mobil zpátky do kabelky.
“Máme se stavit u Amy a Seimy, prý pro nás mají překvapení,”otočila se na Kate.
“No to sem zvědavá co ty jejich mozečky vymyslely,”ušklíbla se Kate a spokojeně zavřela svoje kouřově modré oči.

Amy a Seimy bydlely kousek od centra Londýna v nově zrekonstruovaném bytě, který jim dohodil Ted, teda Tedova bejvalka. Ted opatrně zaparkoval před domovními dveřmi. Kate a Shella utahaně vylezly z auta a protáhly se. Byla to únavná cesta.
“Snad se nebojíš, že ti ho někdo obejde?”culila se na Teda Kate.
“Neboj sestřičko, šeredne by si to odskákal,”ušklíbl se Ted a protahoval si svaly.
Kate se zasmála a zaplula do domu, její sourozenci jí následovali.
Amy právě surfovala po internetu, když se ozval zvonek.
“Seimy jdi otevřít prosím,”houkla na svoje dvojče, které se válelo po gauči a psalo SMSky svému klukovi Davymu.
“No jo pořád,”utrousila Seimy, zahodila mobil a rychlým krokem vyrazila ke dveřím.
“No to je dost, už jsem myslela, že vám tady zapustím kořeny,”broukala naoko naštvaně Shella.
“Nemám šest rukou, ne?”
“Ne, ale si čarodějka. To musí stačit,”odporovala Kate, když si zouvala boty.
“Kdybych měla používat kouzla na každou kravinu, byla bych tlustá jako prase-”
“Já nevidím rozdíl,”šklebila se jí za zády Amy.
“Tak co bude s tím překvapením?”ozval se nedočkavě Ted.
“Dočkej klasu, jako husa času,”zanotovala Seimy.
“Není to dočkej času, jako husa klasu?”povytáhla obočí Shella.
“Ne klasu, jako času,”stála si za svým Seimy.
“Času, hlasu,”opravila ji Amy.
“Dočkej…”začala vzpomínat Kate. “času, jako-”
“Haló!”připomněl se Ted. “Mám hlad jako-”
“Dočkej večeře jako rafťák peřeje,”pokusila se o rým Amy. Všichni se rozesmáli.
Jak se dalo čekat Amy a Seimy obědvaly pizzu. Nic neobvyklého, ne že by byly líné, ale byly líné.
“Máme pro vás takový předčasný dárek k Vánocům,”začala Amy.
Všichni tři Turnerové na ní vytřeštili oči. Byla polovina Října.
“Trochu hodně předčasný,”doplnila svou sestru Seimy.
“Pět letenek do Las Vegas,“usmála se Amy.
“Do Las Vegas,“žasla Kate. “na poker?”
“Jo na poker a sbalit nějaký boháče,”potvrdila Amy.
“S pořádnou audi v garáži,”zasnila se Shella.
“Vy si dělejte co chcete, já budu pít,”rozhodla Kate.
“Přestaň se tím už užírat!”napomenula jí podrážděně Amy. “Byl to jenom-”
“Ale já nejsem taková děvka jako ty Amy!”rozkřikla se Kate.
“Už to jsou tři roky,”nechápala Seimy.
“Co vy o tom víte?! Nikdy jste nikoho skutečně nemilovaly!”
“Já mám Davyho,”protestovala Seimy. Kate se jen posměšně ušklíbla a zabořila se do sedačky.
“Nech jí vydusit,”špitla Shella směrem k Amy. “Ani jeden z nás na Tierru nikdy nezapomene a Kate tím hůř, že…”
“Kdyby se tam šlo vrátit,”skočil jí do řeči Ted.
“Cože?”nechápala Shella.
“Kdyby se tam šlo vrátit, udělali by jste to?”pokračoval Ted.
“Jo,”odpověděla rozhodně Amy.
“Jo,”přidala se k ní Seimy.
“Určitě,”pípla Kate.
Shella mlčela a pozorovala světla aut za oknem. Jak se tam můžu vrátit?! Po tom všem co jsem zavinila. Udělala jsem to co bylo pro mě a moje přátelé nejlepší! Zradila jsi člověka, který ti věřil! Ano a nelituji toho, v některých případech člověk nemá na vybranou. Buď my nebo oni!
“Ano,”řekla nakonec. “Ale už se tam stejně nemůžeme vrátit. Ta jeskyně je úplne zasypaná, zkoušeli jsme se tam dostat při nejmenším stokrát.”
“Stejně tam bylo krásně,”zasnila se Amy.
“Jo až na to, že se nás pořád někdo pokoušel zabít,”připomenula Shella.
“Sawyer nás vždycky ze všeho dostal,”usmála se Amy. “nebýt jeho nepřežili by jsme ani den.”
Ta slova Shelle drásala srdce, ale byla rozhodnutá nedat na sobě nic znát.
“Pamatujete na první most?”
“Na tu hromadu plesnivého dřeva?”zvedl obočí Ted. “Jo.”
“A na draky,”zasnila se Kate.
“Byl to nejkrásnější pocit na světě,”potvrdila Shella. “létat…”
“Jo, ty jsi letěla na Tupci,”ušklíbla se Amy.
“Tupl”opravila ji naštvaně Shella.
“Tak Tulpl no.”
“Tupl!”
“Není to jedno?!”
“Ne!”
Ještě chvíli se hádali co bylo na jejich zážitcích v Tierre nejlepší, než Kate rozhodla, že je na čase vrátit se domů.
2. Mejdan v Las Vegas
Čas plynul rychleji něž si naši hrdinové představovali a tak ani nevěděli jak, stáli v Heathrow a čekali na odbavení kufrů. Kate seděla na lavičce a popíjela latee, Ted si prohlížel časopis Maxim, Amy dohlížela na kufry, Shella o něčem debatovala s neznámým mužem ve frontě a Seimy psala SMS Davymu.
“Melisa Foxter má plasťáky,”nahlásil Ted.
“A jaks to poznal?”zajímal se Kate.
“Jednoduše, takhle velký kozy jsem ještě neviděl.”
Kate se mu podívala přes rameno a prohlížela si fotografii známé herečky v plavkách.
“Neví, nevyznám se v tom,”usoudila nakonec.
“Ty prostě pravý nejsou,”stál si za svým Ted.
“Vždyť já se s tebou nehádám,”odporovala Kate.
“Ale jo hádáš, nedala si mi za pravdu.”
“To není pravda!”
“Vždyť toho o kozách víš míň jak o základech slušného chování!”
“Já narozdíl od tebe kozy mám, tak-”
“Nechte toho!”přerušila je Amy. “Jste otravný!”
“My?”Oba dva se zatvářili nanejvýš ublíženě.
Když se jim konečně podařilo přesvědčit personál na letišti, aby vzali Amy její kufr, který byl téměř o deset kilo těžší než je norma, vydali se do bufetu pro něco na zub.
“Dám si dva chase!”oznámila Seimy.
“Čtyři,”trumfnul jí Ted.
“Já si dám zeleninový salát. Musím držet dietu,”rozhodla Kate a pohladila si své absolutně ploché bříško, plné svalů.
“Anorexičko!”ušklíbla se Shella, která si prohlížela časopisy na stojanu.
“Já nejsem anorexička!”bránila se Kate.
“Bulimička?”opravila se Shella.
“Nymfomanka?”hádala se smíchem Amy.
“Co je to nymfomanka?”zeptala se Seimy.
“Když nedokážeš držet krok s konverzací tak se do ní radši nezapojuj!”sjela jí Kate. “A není to pravda!”otočila se na Amy.
“Shello?”obrátila se na ni Amy.
“Nevím, nehrabu se jí ve věcech ani v soukromí,”pokrčila rameny Shella a odkráčela s jedním ELLE k pokladně. Amy se nepřestala škodolibe usmívat.
Do Las Vegas dorazili okolo osmé, což je pravý čas pro pořádnou pařbu. Na pokoji si dali sprchu a potom vyrazili do klubů. Jen co vyšli z hotelu, Shellu praštila do oka nádherná audi tt.
“Já se loučím,”nahlásila a vydala se směrem, kterým odešel řidič. Kate zakroutila hlavou a společně se Seimy zalezla do nejbližšího baru.
“Co budeš dělat ty?”zeptal se Ted Amy.
“No já si jdu najít společnost,”smála se Amy a zamířila někam pryč.
“Typické,”ušklíbl se Ted. “Co budu dělat já?”
Odpověď přišla okamžitě a v podobě několika hihňajících se slečen.
Kate a Seimy dělily u stolu s pokerem a přemýšlely, divné že, na jaké číslo by měly vsadit.
“Sedm,”prohlásila Seimy.
“Ne to je moc známé,”odporovala Kate a sledovala čísla na zeleném plátně.
“Ale je to štastné číslo,”nenechala se odbít Seimy.
“Třicet čtyři,”rozhodla pevně Kate.
“Proč?”povytáhla obočí Seimy.
“Proč ne?”mrkla na ni Kate. Vzala hrst žetonů, které si vyměnily u vchodu a posunula je po zeleném plátně na číslo 34.
Jejich očíčka napjatě sledovala stříbrnou kuličku, která se točila dokola…dokola…dokola….až se zastavila na…
“Sedm!”nahlásil muž v černém kvádru, který kontroloval hru.
“Sakra,”sykla Kate naštvaně. Seimy se vítězoslavně usmála. Kate na ní v duchu vyplázla jazyk.
“Moc známý jo?”šklebila se na ní Seimy.
“Vtipný,”utrousila Kate. Odvrátila se od pokeru a zahleděla se k baru.
“Seimy?”oslovila jí. “Už jsi někdy pila sušený martini?”
“Ne, já nepiju,”odbila ji rázně.
Kate se jen usmála a táhla svou kamarádku k baru.
“Dvě whisky!”houkla na barmana.
“Skákal pes přes oves, škyt! Přes modravou louku, přišel na něj myslivec… utratil mu mouchu, hi! Další!”pobízela Seimy barmana. Ten ji bez okolků přinesl další rundu. Seimy ji pečlivě vyžahla. “Kate?”hledala pohledem svojí kamarádku.
“Co je?”zahučela Kate, která právě zapíjela žal z dalších prohraných peněz.
“Zazpívej si se mnou,”protáhla smutně Seimy.
“Hmm…Co si říkala?” Seimy už se ale dala do zpěvu.
“Tak nechte mě plout-”
“Dost! Děláš nám ostudu,”zasyčela Kate, nepotlačila však smích.
“Tak jinou,”poskočila Seimy. “Máš má ovečko-”
“Nemáš tam nějaký normální repertoár?”ozvala se opět Kate.
“Ich bin nicht ich do-nicht!”zařvala Seimy z plných plic. Několik lidí se na ně otočilo. Kate zrudla až ke konečkům vlasů, Seimy to ale nijak netrápilo a dál si prozpěvovala píseň svých miláčků.
Už svítalo, když se na chodníku před již známým podnikem, objevily dvě osoby. Tmavovlasá žena seděla na mramorovém schodišti a prsty si urovnávala rozcuchané vlasy. Měla za sebou pernou noc, ale do podrobností zacházet nebudu.
“Nazdar,”pozdravil jí Ted. Trochu kriticky si jí prohlížel, ale nic neřekl.
“Čau,”zamumlala Amy a dál si prohlížela svůj odraz v malém zrcátku.
“Kde jsou ostatní?”pokračoval Ted, odpověď přišla ihned. Ze dveří za nimi se vyvalily dvě ženy. Jedna z nich si hlasitě prozpěvovala.
“…mám rád svařené víno červené, já mám rád, rád svařák. Mám rád svařené víno červené, já mám rád, rád svařák!”zpívala zplna hrdla Seimy, opírala se o Kate a sotva pletla nohama. Kate vypadala zničeně a dost ospale. Ted k nim okamžitě vyrazil a zbavil jí tíhy Seimynina těla. Kate sebou plácla vedle Amy a něco si pro sebe huhlala.
“Já jsem pila! Hi!”chlubila se Tedovi Seimy. Ted od ní znechuceně odtáhl obličej, táhnul z ní chlast.
“To je vidět,”ušklíbl se a opatrně ji položil vedle holek. “Co s ní budeme dělat?”otočil se k Amy.
“Jí tu nech ne?”navrhla. Uklidila zrcátko zpět do kabelky a protáhla se.
“…to je to tvoje malování…”zpívala Seimy.
“To radši ne,”zamítla Kate. “Ještě za ní budeme cálovat.
“Hale Shella,”škytla Seimy. “Ta bude určitě na mol! Já jí vždycky říkala, že pít se musí s mírou!”
U chodníku zastavila audi, otevřely se dveře, ale místo Shelly se vyvalil dým hustého kouře. Kate zbystřila.
“Tráva! Ona hulila!”
Shella celá vysmátá vylezla ze svého vysněného auta a v doprovodu dvou týpků zaparkovala před svými přáteli.
“Čau!”pozdravila je. Kate se už válela smíchy. Její ségra se zhulila! No to mě poser!
Ted jí jen vyjeveně pozoroval a Amy se snažila udržet Seimy potichu.
“Ty, ty si se zhulila!”ukazovala na ní prstem Kate. Shella jí ale ignorovala a otočila se na svůj odvoz.
“Dík za odvoz, brouku!”mrkla na vešáka v kožené bundě.
“Nemáš zač, baby!”usmál se blondýn a v doprovodu, kamaráda zmizel. Nebýt kamaráda, asi by nedošel ani k autu, které mimochodem bylo zkrátka úžasné!
“She-”začala Seimy, ale místo slov se jí pusy vhrnula hromada zvratků. Všichni se rozesmáli, Shella samozřejmě nejvíc J .
3.Let číslo BA856
“Je mi bídně,”nadávala Seimy, jen co otevřela oči.
“A ty se divíš?”usmála se Amy, která se válela na vedlejší posteli.
“Co se vlastně stalo?”ozvala se znovu Seimy.
“To víš moje milé dvojčátko, když se někdo opije…”protáhla Amy s úšklebkem.
Do pokoje vešel rozcuchaný Ted. Jakmile uviděl zelenou Seimy, okamžitě se rozesmál.
“Turnere! Jestli se mi okamžitě nepřestaneš smát!”vyhrožovala Seimy.
“Tak co?”dráždil ji Ted.
Seimy se úpenlive snažila přijít na něco originálního, nakonec to vzdala.
“Tak uvidíš,”řekla nakonec.
“Uvidím co?”nepřestával Ted.
“Rrrr! Turnere neštvi mě!”běsnila Seimy.
“Neříkej mi Turnere!”vyjel po ní Ted. “Tede!”
“Já jsem Seimy!”
“Vím, že si Seimy.”
“Tak mi neříkej Tede!”
“Tede?”
“Seimy!”
“To je tvoje jméno.”
“Jo, Turnere!”
“Tede!”
“Já jsem Seimy!”
Oba se začali řehtat. Seimy popadla polštář a mrskla jím po něm.
“Tak ty takhle!”mrkl na nu Ted a oplatil jí.
“Tede! Kamarádky se nemlátí!”smála se Amy a zapojila se do polštářové bitvy.
“Jako malý děti,”odtušila Kate, která vešla do ložnice. Vlasy měla rozcuchanější než kdy jindy a působila ospalým dojmem.
“Já nevím, kdo je tady nejmladší,”škádlila ji Amy.
“Za pár let mi to budeš závidět!”šklebila se Kate.
“Možná,”pokrčila rameny Amy a zapadla do koupelny.
“Počkej ségra!”volala za ní Seimy.
“Tak pohni zadkem Sei! Nemám celý den!”rozčilovala se Amy.
“Kde je Shella?”obrátil se Ted na Kate.
“Co myslíš, že by dělala naše sestřička takhle brzy?”koulela po něm oči.
“Že by chrupala?”hádal naoko Ted.
“No buď spí nebo spí, ale nejspíš spí.”
“Taky bych řek, že spí,”protáhla Ted a natáhl se na Amyninou prázdnou postel.
“Jako bys ji neznal.”
Jak se dalo čekat Shella nakonec vstala. Rozcuchané vlasy stáhla do culíku a vydala se hledat svoje přátele. Nebyli v pokoji, nebyli v koupelně, nebyli ani na chodbě, byli v jídelně! Což se dalo čekat.
“To jste tak nenažraní nebo lakomý, že ani nepočkáte na kamarádku?”mumlala Shella směrem k nim.
“Cože?”zeptala se upřímně Kate, nechtěla aby to vyznělo uměle. Opravdu ji neslyšela.
“Dej mi pokoj,”odvětila Shella a rozhlížela se po nějaké dobrotě.
“Si víš co!”zabručela Kate a věnovala se svým toastům.
“Tak zítra ráno zase zpátky do Londýna,”posmutněla Seimy.
“Klid Sei,”poplácala ji po zádech Amy. “Tohle není poslední pařba pod sluncem.”
“Já vím, ale stejně to bylo super. Co budeme dělat dneska?”
“No já jsem se chtěl jet podívat na nějaký památky,”nadhodil Ted.
“To víš že jo!”zahučela Shella. “Nejela jsem do Las Vegas za památkami, ale zahrát si poker a ruletu.”
“No vidíš,”souhlasila Kate. “měli by jsme se ještě pořádně zhulit.”
“Ne díky,”odmítla Shella. “Já už to mám za sebou.”
“Hmmm, ale hale jaký to vlastně bylo? Teda ne, že bych to nevěděla, ale znáš to…Ta zvědavost!”
“No znáš to. Záseky, záseky, záseky, pak motání palice chodící automaty co po tobě chtěj abys sis koupila kafe, hlad a tak dále…”
“Automaty?”
“No ty na kafe,”přikývla Shella.
“To si děláš srandu She!”nevěřila Seimy.
“Ne, můžeš to také zkusit,”kývla hlavou Shella, zkráceně She.
“Ne díky,”zamítla rázně Seimy.
“No chlastání už máš za sebou, to je první krok,”usmíval se Ted.
“Hale nekaž jí!”brzdila ho Amy. “Víš jaký to bylo uklízet ty zvratky?”
“Po pravdě? Nevím já šel napřed s Shellou.”
“Přece nebudu uklízet zvratky po takovým praseti jako je Seimy!”urazila se Shella.
“Teda She, ty si fakt exemplář!”
“No dovol?!”
Když se najedli, vydali se zpátky do ulic Las Vegas. Holky šli nakupovat a Ted se šel ještě jednou najíst.
Kate stála u stojanu s oblečením a prohrabávala ho.
“L, L, L… Oni nemaj L!”
“Tak si kup XL,”poradila jí Shella.
“To taky nemaj! Mají jenom 6 a 7!”
“Ty debile! Vždyť to je to samí!”rozčilovala se Amy.
“To jako fakt?”
“Jo, máš to na tom papírku, ty pako!”
“Hups!”
“Hale co tyhle,”zahlásala Seimy. Všechny se na ní otočily. Stála kousek od nich a v ruce držela absolutně příšerné zeleno růžové šaty.
“Jo ty si kup!”poradila jí Shella.
Amy po ní střelila trochu zamračeným pohledem, ale pak se jen ušklíbla.
“Skvělí! Jsou super!”
“Nemají mojí velikost?”ptala se Kate s předstíraným zájmem.
Večer si všichni zabalili a vydali se na další kalbu. Ted sice říkal něco o baru kousek od centra, ale na večerní procházky jsou holky moc líné a tak zapadli do nejbližšího podniku. Posadili se k baru a nechali si nalít.
“Nepůjdeme tancovat?”vyzvala je Kate.
“A s kým asi,”pozvedla obočí Amy. Shella jen souhlasně přikývla.
“Brácha zatancuješ si se mnou?”otočila se Kate na Teda.
“Ted si dá raději ještě pivo,”odtušil Ted a nenápadně se vzdálil. Amy a Shella praskaly smíchy.
“O co de?”zeptala se Seimy.
“Spi dál,”odvětila Shella a hodila do sebe dalšího panáka.
“Tak co bude?”nemohla se dočkat Amy.
“Spíš nic než něco,”nadhodila Shella.
“She, nemáš ještě nějakou trávu?”vzpomněla si Kate. Naděje v jejím hlase byla poznat už na dálku.
“No nemám,”přiznala Shella. “ale mám číslo na ty kluky.”
“To stačí!”Kate se rozzářily oči jako dva lampiónky.
“Vy se fakt chcete zhulit?”nevěřila Amy.
“Proč ne?”pokrčila rameny Shella.
“Já do trávy nejdu, nejsem feťák! Ne!”odporovala Seimy. Kate a Shella jí věnovaly upřený pohled.
“A nebo radši jo.”
“Fajn,”potvrdila její tvrzení Amy. “Žijeme jen jednou!”
Nakonec se přidal i Ted.
Seděli v nějaké garáži a dávala špeka za špekem. Že mleli blbost za blbostí ani nemusím připomínat.
“Kolik je?”zeptal se Ted.
“Tři a půl kozla,”nahlásila Shella.
“Tak to máme ještě jeden a půl sudu času,”kývl hlavou. Amy se nepřítomně zvedla na loktech. Seděla vedle pobledlé Seimy, která mlela a mlela a nikdo ji nedokázal zastavit.
“Ať už ta koza konečně sklapne!”
“Musíš jí to vysvětlit,”řekla trpělivě Kate. “Seimy zlatíčko nechtěla by si už ZAVŘÍT ZOBÁK!”
“Je to ich limbe nebo-?”tázala se nepřítomně Seimy.
“Kozel na koze jel!”zahlásal Ted.
“Ne!”protestovala Shella. “Kozel kozu vojel!”
“Stávej květinko holala! Bude z tebe fiala!”prozpěvoval si James, již známý blondýn.
“Ať mě ten pes nežere!”protestoval Hugo, jeho kamarád.
“Jakej pes?”ptala se Kate. “Vždyť je tady jenom ten lední medvěd!”
“Já žádného nevidím!”kroutil hlavou Hugo.
“Ale jo! Jen se koukáš jinam!”vysvětlovala mu to trpělivě Kate a ukazovala kamsi do velkých garážových vrat.
“Kdo koupil to poškrábaný DVD!”rozčilovala se Seimy. “Strašně se to seká!”
“Mám hlad!”zahučel Ted.
“To já taky brácha,”uklidňovala ho Shella. “Proč jsem si nevzali něco k jídlu?”
“Jo, dal bych si hambáče!”souhlasil James.
“S pořádnou Kolou!”zasnil se Ted.
“Stripsy!”přidala se Shella.
“Zeleninový salát!”zvolala Kate.
“Fuj!”ušklíbl se James. “To je nechutně zdravý!”
“Ale dietní!”bránila se Kate.
“Ale hnusný!”stál si za svým.
“Jo, ale-”
“Hnusný!”doplnil jí.
“Mám hlad!”zahučel Ted.
Ospale se dokopali do letadla a usadili se na svá místa. Amy a Seimy vytáhly časopis obsahující bláboly o Tokio Hotel a potichu se pohihňávaly. Shella a Kate opatrně kontrolovaly sáčky marihuany, které měly zastrkané kde to šlo. Kromě ní sebou Kate ještě táhla několik kartonů cigaret a pár flašek chlastu. Ted si prohlížel jídelní lístek a rozhodoval se mezi bagetou a hambáčem.
Shella létání nenáviděla. Už jí zase nesnesitelně bolely uši. Kate se jí snažila utěšit argumentem, že tam budou už za čtyři hodiny. Moc se jí to nedařilo.
Nastala silná turbulence. Letadlo se začalo neřízeně otřásat. Z boxů nad pasažéry vypadly dýchací masky a rozsvítila se výstražná světla. Nastala panika. Shella slyšela řevem tlumený hlas pilota. Snažila se nasadit si masku, ale nedosáhla na ní. Kousek před nimi se v trupu letadla objevila díra, to se odloupl kus plechu. Začínala se dusit. Letadlo se řítilo střemhlav někam do hlubin Atlantiku. Shella zděšeně zavřela oči a modlila se ke všem svatým.
Prudce narazila do vodní hladiny. Na to, že byla připoutaná se cítila až moc volně. Někdo ji chytil kolem pasu a tahal jí na hladinu. Zděšeně otevřela oči. Slaná voda ji ale přinutila znovu je zavřít. Cítila jak hlavou prorazila hladinu, už zase mohla dýchat. Šokovane se třásla, cítila bolest v pravém stehně, ale momentálně se soustředila na úkol, nadechnout se.
Ted se jí pokoušel udržet nad hladinou, ale Shella sebou strašně cukala.
“She! Klid, už je to dobrý!”snažil se jí uklidnit.
Jakmile Shella uslyšela hlas svého bratra uklidnila se a začala plavat. Ted ji pustil a pokoušel se sám udržet nad hladinou.
“Shello! Tede!”volala Amy. Shella a Ted se otočili směrem, kterým hlas přicházel. Amy k nim plavala. Tmavé mokré vlasy se jí lepily k obličeji, ale byla moc vysílená na to, aby si je odhrnula.
“Amy!”vykřikl Ted. “Kde jsou ostatní?!”
“Já nevím, já nevím,”odpověděla zoufala Amy. Už byla u nich. Celé tělo jí bolelo.
“Amy,”zpozorněla Shella. “Dlouho už plavat nevydržíme, nikdo z nás!”podotkla.
“Jasně,”přikývla Amy a z posledních sil vyčarovala dřevěný vor. Zatmělo se jí před očima a ponořila se do vody. Ted k ní duchapřítomně připlaval a pomohl jí na dřevěnou plochu, které se říká vor. Shella tam ležela na zádech a v ruce držela svou pravou nohu. Měla jí ošklivě zraněnou.
Jen co Ted pomohl Amy vykašlat půl kýble hnusný slaný vody otočil se na svojí sestru.
“To bude dobrý,”ujistila ho, když si všimla jeho významného pohledu. “Musíme najít Kate a Seimy!”
Sopečný ostrov byl vidět už zdálky. Mohutná kuželovitá hora se zdvihala vysoko do nebe. Zelený porost pod ní se jen hýřil zvířaty nejrůznějšího druhu. Písčitá pláž se táhla kolem dokola celého ostrova, dnes na ní však bylo něco jiného, něco zvláštního, něco co zde nemělo ani v nejmenším co dělat. V mokrém písku ležela právě vyplavená těla dvou žen.
4. Tma tmoucí
Amy se konečně probrala. Ležela na voru vlastní výroby a hlava jí třeštila. Slyšela hlasy svých přátel a pomalu si začínala uvědomovat co se stalo.
“Třeba jsme na Bermudách,”říkala zrovna Shella.
“Neblbni She, Bermudský trojúhelník je trochu z ruky, ne?”odporoval Ted.
“Hm,” přikývla Shella. “Jak nás ale najdou a co Kate a Seimy?”
“Lidi?”zamumlala Amy.
“Amy!”vykřikli oba a otočili se k ní. “Dobrý?”
“Jo, kde je Seimy?!”
“To nevíme,”řekla popravdě Shella.
“A kde je vrak?”napadlo najednou Amy.
“No víš,”začala Shella.
“Už jsme nad tím také přemýšleli,”navázal Ted.
“Kolem dokola není sebemenší známka toho, že by někdo přežil,”pokračovala Shella.
“Nevíme nic.”
Amy se smutně zvedla. Zahleděla se k obzoru. Už z dálky byla vidět silueta malého ostrova s kuželovitou horou.
“Zkusíme se dostat na ten ostrov. Na přemístění nás všech nemám dost síly, ale můžu vyčarovat plachtu a třeba i pádla.”
“Dobrý nápad,“souhlasila Shella. “Už mě z toho kolébání bolí hlava a hlavně,”ukázala na zraněnou nohu.
Amy mávnutím ruky vyčarovala dezinfekci a fáč s obvazy. Shella vděčně přikývla a dala se do vlastního ošetřování. Amy zatím vyčarovala skromné ráhnový s bílou čtverhrannou plachtou a dvě pádla.
Seimy se pomalu doplazila ke své ležící kamarádce. Ruku natáhla před její ústa. Cítila její slabý dech, ale jinak nejevila žádné další známky života.
“Kate, no tak Kate prober se!”třásla s ní. Kate unaveně otevřela oči.
“Nech mě Shello! Chci ještě spát, je brzy!”nadávala.
“To jsem já, Seimy.”
“Co tady děláš?”divila se Kate.
“To samí co ty, jsem ztroskotaná.”
“Co že jsi?”vyjevila se Kate. “Kolik je? Za chvíli musím být v práci, snad si ještě stačím dát sprchu.”
“Kate, co to s tebou je?”divila se upřímně Seimy.
“No asi jsem to včera trochu přehnala s pitím,”přiznala Kate. Zvedla se na loktech a začala si prohlížet místo kolem sebe. “Tohle je divná postel, špatne se na ní leží.”
“Kate, my jsme ztroskotali, zřítilo se s námi letadlo,”snažila se jí vše připomenout Seimy. Ale však marně, Kate si nic nepamatovala.
“Co to zase meleš Seimy, vím že jsi úplne blbá, ale my jsme přece nikam neletěli a když člověk nelítá nemůže ani spadnout,”začala trpělivě Kate.
Seimy na ní nechápavě vykulila své hnědé oči. Ona si nepamatuje ani Las Vegas?!
Ještě chvíli se do ní snažila něco nahustit, ale pak to vzdala a odvlekla zmatenou Kate kousek k palmovému háji, kde rozdělala oheň aby se usušily.
Kostrbatě přistáli u břehu. Už se stmívalo a tak jim nezbývalo nic jiného, než přimět Amy aby vyčarovala stan a zapálila oheň. Jak už je ale známo, jídlo ani pití vyčarovat nejde, takže museli být naši hrdinové o hladu. A jelikož tohle není Verneovka, o hladu i zůstanou.
Zatím co si Shella válela šunky ve stanu a nadávala na to jak jí bolí noha, Ted se vydal na menší průzkum. Samozřejmě s baterkou. Amy sice nejdřív chtěla jít s ním, ale pak si to rozmyslela a šla se válet s Shellou. Tedovi tedy nezbývalo nic jiného než odolat vábení nic nedělání a vyrazil na zdravotní procházku po temné pláži. Neušel ani dva kilometry a posadil se na větrem poražený kmen palmy. Hlavu si sklopil do dlaní a sledoval odcházející moře. Chvíli jen tak přemýšlel o tom co se dneska stalo, pak ho ale upoutal igelitový sáček zabořený v mokrém písku. Zvedl se a zvědavě do vytáhl. Okamžitě poznal co to je. Musel to být jeden s balíčků marihuany jeho sester. Jestli je Shelly nic se nestalo, ale co když je Kate! napadlo ho. Pak by jeho mladší sestřička mohla být jen kousek odtud a …
Rychle se vymrštil a popoběhl kousek k palmovému háji. Těsně na prahu lesa se ale zastavil. Věděl, že teď v noci stejně najde kulový. Raději se sem vrátí zítra a s holkama, neudělal však ani dva kroky a něco ho praštilo do hlavy. Zatmělo se mu před očima a ztratil rovnováhu i vědomí.
Kate už dávno spala, když se seimy snažila nahodit naprosto promáčený a zničený mobil. Nakonec to vzdala a mrskla s ním do nejbližšího křoví. Nemohla uvěřit tomu co se stalo. Přežila leteckou katastrofu, a jako na potvoru uvízla na nějakém ostrově s Kate, která navíc ztratila paměť a ví kulový kde je a co se stalo. Natáhla se na záda a z nudy začala vyčarovávat v ohni malé trpaslíky a víly. Pozorovala jak poskakují a po chvíli unaveně usnula.
Probudil jí výstřel z děla. Leknutím nadskočila a omámeně se hrabala na nohy.
“Co to bylo?!”ptala se ustrašeně Kate. Bylo vidět, že víc než kdy jindy neví co se děje.
“Nevím,”odpověděla popravdě Seimy a kouzlem uhasila už uhasínající oheň. Nechala zmizet všechny pracně vyčarované věci a vytáhla zmatenou Kate na nohy. “Ale zjistíme to!”
Kate jí věnovala pohled říkající, no ty jsi se snad zbláznila. A vzápětí už byla tažená svou kamarádkou na pláž. Zakopla o kořen nebo bůh ví co a jak dlouhá tak široká se natáhla na zem. Hlavou se praštila o obrovský kámen a před očima se jí rozsvítily hvězdičky. Seimy sebou trhla a zmateně se dívala na ležící kamarádku.
“Kate? Jsi v pohodě?”ozvala se.
“Ne,”sykla Kate a držela se za hlavu. “Jestli jsi si toho náhodou nevšimla, právě jsem si rozbila hubu!”
“Kate?”
“Co je? Proč na mě civíš, jako bych byla úplne blbá?!”nechápala naštvaná Kate.
“Kate, víš kde jsme?”opakovala Seimy a nevěřícně ji pozorovala.
“Jak to mám asi vědět, přece jsme ztroskotali, ne?”povytáhla obočí Kate. Seimy jí padla kolem krku.
“Kate, kate, ty jsi si vzpomněla,”radovala se.
“Au, nech mě, bolí mě hlava,”nadávala Kate.
Shella ležela rozvalená na měkoučké dece a o něčem se zájmem diskutovala s Amy, když se ozvala salva z kanónu. Amy leknutím nadskočila a s hlasitým “Au!” narazila do stanové konstrukce. Shella jen zbystřila a zaposlouchala se do zvuků temného lesa. Kromě tlukotu vlastního srdce však slyšela je nadávání Amy.
Když Amy konečně došlo, že to asi nebyl signál, aby šli na dlabenec, ztichla a vrhla po Shelle očekávaný pohled. Ta už ale vylezla ze stanu a rozhlížela se po okolí. Amy se neopovažovala vydat ani hlásku. Shella se k ní nakonec otočila. Amy si všimla rozhodného výrazu v její tváři a trochu jí to vyděsilo. Co má ta holka zase v plánu?
Shella však měla v hlavě víc než jasno.
“Počkej tady,”křikla směrem do stanu a vyběhla do noci.
Co se jí honí hlavou si mohla Amy jen domyslet. Shella zmizela stejně rychle jako přišla salva. Amy se vykopala ze stanu a mávnutím ruky zhasla oheň. Znuděně sebou plácla do písku, ale okamžitě zase vyskočila. Kousek od ohniště stál vysoký svalnatý muž v pirátském oblečením. Pochodeň, kterou svíral v ruce osvětlovala jeho snědou tvář. Měl tmavé až skoro černé vlasy, které mu podali do obličeje a jen zřídka kdy odhalovali čokoládové oči, ve kterých se energicky blýskalo. Muž se štekave zasmál, čímž ukázal své bílé zuby.
Amy ztuhla a jen ho vyděšeně pozorovala.
“Ale, ale koho pak to tu máme?” pomalu k ní došel, chytil ji za loket a vytáhl jí na nohy. “Takhle pozdě v lese a úplne sama?”
“Já tu nejsem sama!”ohradila se roztřeseným hlasem Amy. “Moji kamarádi přijdou za chvíli a a …”
“A co?”mrkl na ni pirát a zvědavě naklonil hlavu. “Uklidni se kotě!”
Amy sebou trhala. Ve snaze zachránit si vlastní kůži ho vší silou a to hlavně tou fyzickou nakopla do rozkroku. Pirát zaúpěl, ale pustil ji.
Amy na nic nečekala a dala se na útek. V tmavém palmovém lese viděla kuloví, ale to jí momentálně hlavu nelámalo. Uháněla tmou a neustále se za sebe ohlížela.
Proč jsem sakra nepoužila magii? prolétlo jí hlavou. Než si ale stačila na tuto otázku odpovědět, do někoho narazila. Ten někdo byla Shella. Amy jí srazila k zemi a ona se teď pracně zvedala.
“Sakra Amy! Co tady děláš?”
“On on…”koktala k smrti vyděšená Amy.
“On co?”ozvala se za nimi. Shella zvedla hlavu a zadívala se na muže za Amy. I vzhledem k dané situaci vypadal klidně. A klidně také došel až k Shelle a podal jí ruku. Shella po něm vrhla podivný pohled, ale pak spolkla hromadu nadávek, které se jí hromadily v hlavně a nechala se vytáhnout na nohy. Stále nechápala co to má všechno znamenat, ale co na tom?
“Kapitán Santy,“představil se zdvořile tmavovlasý muž. Shelle se zablýsklo v očí. Fešák!
“Shella,”představila se Shella. “…Turnerová. A tohle je,”ukázala na ležící Amy. “Amy Lee-”
“Kapitáne!”ozvalo se z lesa. Vzápětí se ozvalo šustení listí a před nimi se objevili dva piráti s omámeným Tedem mezi sebou.
“Tohle jsme našli na pláži,”začal ten tlustější. Měl na sobě jen kalhoty a červenou vybledlou vestu, která mu odhalovala kulaté chlupaté břicho. Vlasy měl dlouhé až do půli zad, podivné pejzy mu začínaly šednout a v nose měl zlatou náušnici. Druhý pirát byl naproti němu vyzáblí až na kost. Zašedlou košili měl ledabyle rozepnutou, přesně tak aby nikomu neuniklo jeho tetování na hrudi. Z vlasů měl upletené jakési dredy a nutno podotknout, že to byl blonďák.
Santy vrhl po Tedovi znechucený pohled.
“Vypadá to odporně,”ušklíbl se Santy. “Zbavte se toho.”
“Ne!”vykřikly obě ženy svorně.
Ted je omámeně pozoroval. Hlava se mu točila. Viděl před sebou tři osoby, z čehož dvě mu byly nějak povědomé. Slyšel i hlasy, ale vše mu splývalo v jednu kaši.
Shella přistoupila blíž k zaraženému Santymu. Odhrnula si dlouhé vlasy z obličeje a podívala se mu do očí.
Santy se samolibě usmál.
“Copak kočičko?”
Shella se při slově kočičko jemně začervenala, jinak na sobě ale nedala nic znát. Dokonce ani to, že má z nadcházející situace strach. Dokázala lidi přinutit k až nemyslitelným věcem. U kapitána Santyho si však nebyla jistá ničím. Vzbuzoval v ní něco co nedokázala při vší vůli pojmenovat.
“O patří k nám,”reagovala Amy.
“K nám?”opakoval Santy.
“My jsme ztroskotali a -”
“Amy!”okřikla jí rázným hlasem Shella. “Mám něco po čem pirát jako ty zaručeně touží, Santy, ale tohle není vhodné místo pro dobrý obchod.”
Santy jí zamyšleně rukou zvedl obličej a prohlížel si jí. Shella nikdy necítila tolik napětí. Co když jí zabije? Co když zabije je všechny? To to musí být zase ona, kdo je bude tahat z průšvihů. A chce je vůbec z něčeho tahat? Být zajata piráty býval její sen. Kdysi, pravda. Ale co to sakra všechno je? A kde teda jsou, když jsou tady piráti? Na mysl jí připlula Tierra. Ne to není možné. To… Je to možné, ale je to nepravděpodobné. Ostatně jako všechno v jejich životech.
Naposledy se podívala na Amy. Ta na ní nechápavě vykulila oči.
“Nepůjdeme?”navrhla Shella spiklenecky.
“Je čas vrátit se na palubu, pánové,”rozhodl Santy.
5. Na vlnách dobrodružství
Kate a Seimy konečně doběhly na pláž. Kate už se docela vzpamatovala a tak mohla používat orientační smysl, který Seimy chyběl.
Byl příliv a tak bylo moře dost vysoko, aby cítily jeho slanou vůni. Noční vzduch ochladil pláž natolik, že Kate vyskákala po těle husí kůže. Obě ženy se dívaly na vysoké vlny a nemohly od nich odtrhnout oči. Pak si ale Kate všimla něčeho, co ji vyrazilo dech.
Na vlnách nedaleko pobřeží se koupal majestátní trojstěžník se skasanými plachtami a několika lampami. Loď přímo dělaná pro rychlé přesuny a pronásledování nepřátel.
Kate štouchla Seimy do žeber a ukázala na loď. Seimy chvíli trvalo, než si jí všimla.
“To je loď!”žasla.
“A pěkná loď,”doplnila jí Kate.
“To oni stříleli?”
“Asi, ale pro nás to není nic dobrého.”
“Proč?”
Kate protočila oči. “No proč asi!”
“Proč?”
“Protože jsou jen dvě možnosti. Buď to jsou nějaký blbci co si hrají na středověk nebo jsme v Tierre!”
“A co je horší?”
“Oboje je hrozný!”
“Proč?”
“Navlhli mi cigára!”rozčilovala se Kate, popošla kousek a praštila sebou do písku. “Bez nich sem nahraná!”
Seimy po ní hodila naoko smutný výraz a přisedla si. Chvíli jen tak mlčely a pak…
“Ty Seimy? A co tam doplavat a zjistit, co jsou zač?”navrhla po chvíli mlčení Kate.
“Proč plavat, když nás tam můžu přemístit?”usmála se samolibě Seimy. Konečně byla k něčemu užitečná.
“Teda Seimy, na to si přišla sama nebo ti to někdo napověděl?”chichotala se Kate.
“Sama!”pochlubila se Seimy.
“No to je co říct,”utrousila Kate, ale jen tak aby to Seimy neslyšela.
Seimy čapla Kate za ruku a přemístila se s ní na palubu trojstěžníku. Seimy to bohužel nedomyslela a přemístila je přímo doprostřed hlavní paluby.
Přítomní piráti se na ně okamžitě sesypali a než se obě stačily jen nadechnout už seděly někde v podpalubí zavřené ve smradlavé díře. Po zemi stékala voda a nechutně to tam zapáchalo.
“To si tomu dala Seimy,”zamračila se Kate.
“No jo pořád! Chtěla jsi na loď ne?”
“Tak na co čekáš? Vyraz ty dveře!”pobízela jí.
“Ty si strašně sadistická!”urazila se Seimy.
“Co že jsem?”nechápala Kate.
Seimy jí už ale neposlouchala stála u dveří a ruku měla položenou na zámku. Chvíli se něco mumlala a pak se ozvalo očekávané cvaknutí. Dveře byly otevřené a cesta na svobodu volná. Teda spíš cesta na palubu, svoboda byla ještě hodně daleko.
Kate a Seimy vyklouzly z cely a kradly se cestou na palubu. Pokaždé, když někoho potkaly skryly se za dřevěné bedny nebo tak něco.
Amy, Shella a Ted seděli v dřevěném člunu a pohupovali se na vlnách nočního moře. Vysoké vlny jim občas šplouchaly do obličeje a probouzely je ze zamyšlení.
Amy se nenápadně naklonila k Shelle.
“Co to sakra děláš?”
“Improvizuji,”odpověděla s klidem Shella.
Amy se zatvářila jako by snědla opravdu hodně ohavného švába.
“Ne fakt, co chceš dělat?”
“Nech se překvapit,”usmála se Shella.
Zbytek cesty už nikdo nepromluvil. Santy se zamyšleně škrabal na bradě. Ted přemýšlel nad tím jak dlouho už nejedl. Amy se strachovala co ta Shella zase vymyslela. A Shella si v kapce mnula balíčky marihuany.
Vyšplhali se na palubu Santyho lodi. Tam se povalovalo několik pirátů různých barev a tělesných velikostí. Několik jich popíjelo známý rum a dva z nich si přibrušovali dýky. Amy se zachvěla odporem při pohledu na jejich mastné vlasy a žluté zuby.
“Takže, slečno Turnerová,”začal kapitán. “Co že to pro mě máte? Protože jestli to byl jen hloupý šprým, tady Babka se Špekem by si vás mohli podat.”
Ukázal na dva piráty lačně brousící si nože.
“To nebude třeba, kapitáne,”ujistila ho Shella.
“Jo to nebude třeba,”potvrdil Ted. “Shello co máš v…”začal potichu směrem k ní.
“Budu potřebovat papír,”začala Shella. “a oheň.”
“Dobrá, ale jestli kujete nějaké pikle, šeredne si to odskáčete,”vyhrožoval kapitán. Shella se na něj sladce usmála.
“O tom nepochybuji.”
Kapitán je zavedl do jeho kajuty. Záďová kajuta samozřejmě byla plná harampádí, jako například navigačních map, starých zaprášených kompasů, šatstva, ale také věcí které Shella nebyla schopna pojmenovat. Těch několik málo kusů nábytku bylo přiděláno k zanesené podlaze.
Santy uvolnil několik židlí od nánosu bordelu. Shella se znechuceně posadila na rozvrzanou židli a její přátelé ji napodobili. Vyndala z kapsy malíček marihuany a Santy jí zatím podal list papíru a svíčku. Shella začala trhat papír na ty správné rozměry a Amy se chopila svíčky. Ted odlákal Santyho pozornost argumentem co je to támhle za věc a Amy ji zapálila.
Shella si kriticky prohlížela svého historicky prvního jointa. Nic moc, pomyslela si. Kate mívá lepší! Hryzlo jí svědomí. Kate, jak moc jí její sestřička chybí!
Santy jí zamyšleně pozoroval.
Shella zapálila jointa na nasála do sebe kouř. Povedlo se. Pak podala jointa Santymu. Ten ho se zvednutým obočím přijal. Jako zkušený kuřák natáhl. To už Shella začala připravovat další.
“Co to je?”zeptal se.
“Afrodiziakum,”odpověděla soustředěná Shella.
“Afro co?”
Amy hodila po Tedovy zděšený výraz. Já tu holku zabiju!
Ted se tiše zasmál. Jo ségra, ta se neztratí.
Santy se posadil na židli a nohy si položil na stůl. Nasával šluka za šlukem. Shella vzhlédla od rozdělané práce a samolibě se uculovala. Pirát, no to se pozná. Vždyť ani neví s čím má tu čest.
Netrvalo to dlouho a Santy začal chrlit nesmyslnější vtip za nesmyslnějším vtipem. Dokonce i našim hrdinům ze zlepšila nálada. Santy měl v sobě tři plnohodnotný jointy a vypadal opravdu zábavně. Shella už načala další balíček marihuany, musí zbít pro celou posádku. Kdyby tady byla Kate bylo by toho víc.
Kate se znuděně opírala o dřevěnou bednu. Seimy pozorovala piráty na palubě a v pravidelných intervalech se otřásala odporem.
Loď byla zakotvena v zátoce a námořníky, už to přestávalo bavit. Výprava z vodou se už dávno vrátila a oni toužili po další prolité krvi. Jediné co jim chybělo byl kapitánův rozkaz a Santy si prý nepřál být rušen.
Seimy začínala být nervózní. Za to Kate se tvářila jako by celý život nedělala nic jiného než se povalovala na palubě smradlavé pirátské lodi.
A co jí tady chybělo? Nudit se rozhodně nemohla. Na piráty byl opravdu zábavný pohled. Samozřejmě z úkrytu. Tváří tvář by se jim jen sotva postavila. Zatím co Kate přemítala nad onou shodou okolností, která je sem dostala. Seimy upoutal vstup do podpalubí. Nevěřila vlastním očí.
Nejdřív vyšel huhňající se kapitán. Samozřejmě okamžitě sledován očima celé posádky. Pak se objevily rezavé vlasy Shelly. Tak se uculovala a v ruce držela několik zapálených cigaret. Nebo to nebyly cigarety? Amy se raději schovávala před tou chátrou za Tedem, který se snažil vypadat nenápadně. Marně.
Teď už byla na nohou i Kate. Teda za těmi bednami by jste to stejně nepoznali.
Seimy jako blesk vylétla z úkrytu a hnala se ke svému dvojčeti. Jak neopatrné, pomyslela si později Shella. Která jí samozřejmě uhnula. No vždyť se taky řítila jako stádo splašených prasat!
Santy se neovladatelně rozchechtal.
“Oni jsou stejný!”
“Blbec,”ušklíbl se stranou Ted. Shella a s úšklebkem dloubla do žeber.
“Kazíš mi plány!”
“Panebože a jaký?!”zděsil se Ted.
“Ne tyhle ne,”ujistila ho spěšně rudá Shella.
Ted se pobaveně uculil.
Seimy objímala Amy, což vypadalo poměrně komicky. Shella ale pátrala po někom úplne jiném.
Kdo hledá najde! Kate stála opodál a upírala na ní své kouřové oči, které byly tak magické svou světlou barvou.
“Tak dělej!”drcl do ní Ted. “Neměla jsi náhodou plán?”
“Řekni jim, ať si dají taky,”špitla Shella Santymu do ucha. Podala mu několik jointů. Kapitánovi to bylo šumák a začal bez protestů rozdávat ubalenou marihuanu.
Shella se vydala bandou povalečů za svou setrou, samozřejmě následována Tedem.
“Teda She, ty jsi…”nevěřila svým očím Kate, těkala z jednoho hulícího piráta na druhého. Shella se hrdě napřímila.
“Vždyť jí znáš. Ona by přemluvila i papeže,”usmíval se Ted.
“Počkej, to jako k čemu?”otočila se na něj Shella.
Ted propukl v záchvat smíchu.
“Ty seš blbej!”urazila se Shella.
“To mě ani nikdo neobejme?”fňukala Kate. Oba sourozenci se jí vrhli kolem krku.
“No proto,”ušklíbla se Kate.
“Kate!”okřikla jí Shella.
Daly do hromady všechnu trávu co u sebe měli a za necelou půlhodinu už se všichni piráti váleli po zemi a hihňali se.
“Co teď?”zeptala se Amy.
“Na to jsem nepomyslela,”připustila Shella.
“Skvělý,”pochválila jí uštěpačně Seimy. “To můžeme rovnou počkat až to z nich vyprchá.”
“Neblbni, příležitosti se nesmí zahazoval,”odporoval Ted.
“Á příležitosti se nesmí zahazovat, jo? Jsme na nějaký blbý smradlavý lodi asi v tý zasraný Tierre, ale příležitosti se nesmí zahazovat!”rozčilovala se Seimy.“Klid Seimy. Nebo ti praskne cévka v mozku,”brzdila jí Kate.
“Kde?”zeptal se Ted, jako by nerozuměl poslednímu slovu.
“V pilinárně,”opravila se Kate.
“Jste blbý,”urazila se Seimy a zmlkla.
“Co je naházet přes palubu a odplout s touhle kocábkou hodně daleko?”navrhla Amy.
“Co je brutálně zamordovat a až pak je hodit přes palubu?”upravila její návrh Shella.
“No ale to zní báječně!”radoval se naoko Ted. “A jak je asi chceš zabít? Paličkou na maso?”
“To byl vtip, Tede!”vysvětlila Shella. “Zase mě bereš vážně.”
“Jó tak já tě nesmím brát vážně!”prskal Ted. “Tak co vůbec můžu, už mě to začíná štvát, víš?!”
“Nevím,”odtušila Shella. “Nechceš diazepan?”
“Panebože ještě vy se hádejte!”okřikla je Kate.
“My se nehádáme,”ohradili se svorně.
“Tak už jste na něco přišli?”zeptala se Seimy.
“Souhlasím s Shellou,”ozvala se Shella.
“No jo, ale ty jsi Shella. Takže…”začal trpělivě Ted.
“Tede, sklapni!”poručila mu.
“Fajn!”urazil se.
Nakonec, ale všichni souhlasili s Amy. Kupodivu. Kupodivu všem pirátů přišlo náramně zábavné procházet se po prkně nad hladinou. A když pak Ted vší silou na prkně skočil. Pirát zavrávoral a šel se trochu smočit. Kupodivu ani jednom u z našich hrdinů nebylo nikoho líto. No vždyť je znáte, ne?
“Nabízí se další otázka,”usmívala se shella, která celé scenérii pouze přihlížela. “Co s prázdnou lodí bez kapitána a posádky?”
“To je pravda,”připustila Kate pozorující bezmocné postavičky pod ní.
“Já mám vždycky pravdu,”odradila se dotčeně Shella. “Ví někdo z vás expertů na módu, počítačových maniaků nebo pařmenů jak se ovládá loď? Nebo jak se napnou plachty? Jak je spustit? Jak všechno naštelovat?”
Těkala z jednoho na druhého. Moc dobře věděla, že tohle byla rána pod pás. Problémem zůstávalo, že i přes frajerské řeči nebyla schopna odpovědět ani ona.
6.Obří želva a nerozhodné rozhodnutí
Ted se pokusil vylézt do ráhnový. Po třech metrech se zjistilo, že trpí závratí. Pak do holky poslaly do podpalubí pro něco k pití a ukázalo se, že má klaustrofobii. Takže pro pití musela jít štítící se Amy a do ráhnový se musely pracně vyškrabat Shella s Kate.
Seimy se posadila na malý soudek na hlavní palubě a spokojeně pozorovala jak ostatní pracují.
“Seimy, nemůžeš mi jít pomoc?”volala na Seimy Kate, visící za ruce v lanové síti.
“Si se zbláznila, ne? To radši skočím z Nuseláku!”klepala si na čelo Seimy a culila se na ní.
“Ty toho vždycky naslibuješ,”ozval se za Seimy usmívající se Ted.
“Hahaha! Děsně vtipný!”odvětila nevrle Seimy.
“No já se bavím dobře,”odporoval Ted a posadil se vedle ní. “Myslíš, že by jsme už Amy měli říct, že voda je na horní palubě a ne dole v tý díře?”
“Ne,”zakroutila hlavou Seimy, až se jí vlnité vlasy rozlétly kolem hlavy. “Však ono jí to jen prospěje!”
“Co když si zničí nehty?”strachovala se Shella, která právě slezla dolů a mířila si to přímo k nim.
“Je to čarodějka, ne?”pokrčila rameny Seimy. “Ona si poradí.”
“No ty to musíš vědět nejlíp,”opáčila Shella a zmizela někde v pirátském harampádí na palubě, kde se snažila najít něco, čím by odvázala Kate od hlavního stěžně. Kam se její sestra provizorně uvázala. Uzel na provizorním laně se při jejím pádu bohužel utáhl natolik, že ho Shella nemohla rozvázat. A tak teď Kate vysela u stěžně a lamentovala nad tím, jak se jí prokrvuje hlava. Teda ona řekla mozek, ale to trochu nesmysl.
“Shello!”křičela na svou starší sestru. Mávala kolem sebe rukama a zuřivě sebou škubala. “Hni se!”
“Byl to tvůj nápad, tak si to teď vyžer, sestřičko!”volala v odpověď Shella. Konečně našla co hledala. Dlouhou štíhlou šavli. Trochu tupou, pravda. Ale pro naše úcely bude stačit.
“She? Co to tam vyvádíš?”zeptal se Ted a pokukoval po soustředěné Shelle.
“Zvedni hlavu,”doporučila mu Shella.
Ted její radu uposlechl a zvedl hlavu.
“Pane bože Kate! Co to u všech čertů vyvádíš?”
“Zdá se, že provozuje VVR,”špitla Seimy.
“VV…co?”zakoktal se Ted.
“Visení v ráhnový,”vysvětlila Seimy.
Seimy už to začínalo pořádně nudit. Nejenom že se za uplynulou půl hodinu ani nehnuli z místa, ale navíc začínalo hrozit, že piráti vylezou nahoru a povraždí je.
Mávnutím ruky vyčarovala nenápadnou knížečku s logem neznáme společnosti Han a Plagy.
“Co to je?”zeptal se unaveně Ted a prohlížel si neznámě známý předmět.
Seimy místo odpovědi pokrčila rameny a začala knihou listovat.
“Tohle je Tede příručka, jak plachti,”vysvětlila a ukázala mu obsah. “Za prvé,”citovala. “Na uřízení lodi o třech stěžních, což je ta naše, je potřeba přinejmenším dvanáct osob.” Zarazila se a přelétla očima po prázdné palubě. Nakrčila nos a pokračovala. “Asi máme problém…”
“Neříkej,”usmál se Ted. “Toho jsem si nevšiml.”
“Co jít pěšky?”navrhla.
“No jen si posluž,”rozhodil ruce Ted. “Až dojdeš na nejbližší zastávku autobusy zavolej mi v kolik to jede.”
“Mám se cestou stavit u Mcka, docela mi vyhládlo,”nadhodila Seimy.
“Tak si dám velkého Cheese se středníma hranolkama a colou, sebou,”nahlásil zcela vážně Ted. “A tu colu radši dietní, hlídám si váhu.”
“No ta už to nezachrání,”šklebila se stranou Seimy.
Shella slezla dolů na palubu a třískla šavlí na zem. Kate lezla hned za ní, ale její šikovnost si zase vybrala svou daň a Kate musela chtě nechtě poslední dva metry skočit přímo na čumák. Shella se k ní pomalu otočila a obdařila jí velice upřímným úsmevem, říkajícím, jen si to vyžer kámo.
Všichni seděli na prdeli a čuměli do blba.
“Co budeme dělat?”zeptal se spíš z nudy Ted.
“Mám nápad,”ozvala se Seimy.
“Kecáš!”zahučela Shella.
“Ne,”hájila se Seimy.
“Tak povídej,”pobídla jí.
“Co se přemístit na nějaké známé místo a…”
“To není špatný,”skočil jí do řeči Ted. “Tak na co čekáme? Začíná mi být z toho věčného houpání zle!”
“Kde je vůbec Amy?”zeptala se Kate. Mnula si modřiny a potichu lamentovala nad tím, jak jí to tady sere.
“Co já vím?”pokrčila rameny Shella, která se ani neobtěžovala zvednout oči.
“Tady jsem,”upozornila na svoji přítomnost tmavovláska a přistoupila k nim blíž. “Něco jsem tam dole našla!”
Světlo jejich lampy se odráželo od pochmurných příček a vrhalo strašidelné stíny na tak už dost hrůzostrašné podpalubí. Amy je zavedla až úplne dolů na záď a opatrně otevřela skřípající dveře. Z kajuty se vyvalil oblak mlhy, která se začala pomalu rozlévat po úzké chodbičce. Naši hrdinové znejistěli.
“Co, co to je?”zeptala se Seimy.
“To netuším,”odpověděla Shella a předešla Amy. Se světlem v ruce vstoupila do mlhy a ztratila se přátelům z dohledu.
“Blázen,”špitla Kate.
“Možná,”utrousil Ted a následoval svou sestru.
“Blázni,”pokračovala Kate a zděšeně se podívala na Amy a Seimy, které už měli nakročeno dovnitř.
“Dělej Kate!”pobídla jí Seimy.
Úplne v koutě mlžné místnosti na zemi leželo něco obrovského. A jak Shella brzy zjistila neuvěřitelně tvrdého. Obrovský želví krunýř. Nejenom krunýř, ale obrovská mořská želva v nedostačující kádi plné smradlavé vody, kterou asi nikdo nikdy neměnil.
“O tomhle se Santy nezmínil,”špitla potichu Amy.
“Kdo by taky jo,”pokrčila rameny Shella.
“Až se vrátím domů, vyměním těch mým chuděrkám vodu,”přislíbila si potichounku Seimy.
Shella, která jí slyšela, se usmála a přistoupila k želvě blíž, aby si jí pozorně prohlédla.
“Jste tam ještě?”zeptala se Kate z chodby.
“Pomóóóc,”zakvílela na oko Shella. “Sežere nás to!”
“Co?!”vřeštěla Kate a hnala se dovnitř.
“Zase mě bereš doslova,”usmála se Shella a dál si jí nevšímala.
“Znáš, jí,”pokrčil rameny Ted a přistoupil k Shelle.
“Myslíš, že ji tady mají z nějakého důvodu?”zeptal se sestry.
“Myslíte, že je to živé?”zeptala se nedůvěřivě Amy.
“Určitě,”kývl Ted. “Dýchá.”
“Nevšimla jsem si,”odpověděla trochu uraženě Amy.
“Drahá Amy, kdybychom měli počítat všechno čeho si ty nevšimneš, měli by jsme hlavu v luftru,”dloubla do ní Kate.
“No ty máš co říkat,”utrousila stranou Amy. Kate to naštěstí neslyšela.
Seimy se mezitím co se její přátelé handrkovali sklonila k obrovské želvě a pohlédla jí do hlubokých smaragdových očí. Želva její pohled smutně opětovala. Najednou, Seimy věděla, že jí neublíží. Natáhla ruku a něžně ji pohladila po vrásčité hlavě.“Pustíme ji na svobodu,”špitla.
“Tobě snad úplne přeskočilo!”vykřikla Amy.
“A jak bys to asi tak chtěla udělat?!”vykulila na ní oči Shella.
“Nezapomínej, že jsem čarodějka,”mrkla na ní Seimy.
“Ó ach tak, promiň…”
Obrovská želva se s chutí ponořila do nekonečného oceánu. Několikrát se ponořila pak naposledy vzhlédla k horní palubě. Seimy stála na kapitánském můstku a hleděla na ní svýma zeleno hnědými měla radost, že je štastná. Nevěděla proč, ale připadalo jí, že jí nevidí naposled. Ještě se určitě setkají.
“No Seimy, neměla jsi nějaký geniální nápad, jak se odsud dostat?”zeptala se Kate, když konečně slezla a přidala se k partičce stojících přátel.
“Musíme zjistit, co se tady děje,”začala Seimy. “Do jakého světa jsme se to dostali a jak jsme ho svou poslední návštěvou změnili.”
“To mi povídej,”podrbala se za uchem nervózní Shella.
“Ani nemusím.”
“Kam se přemístíme?”zeptala se Amy.
“Co Transess?”navrhla Kate.
“Trancess,”opravila ji Shella. “C.”
“No jo pořád,”mávla rukou Kate.“Ok jdeme na to,”rozhodla Seimy a všechny je ve společné spolupráci se svou sestrou přemístila na určené místo.
7.V zajetí Seveřanů
Shella na malou chvíli téměř přestala dýchat. Stáli na louce před vrchem, kde kdysy bývalo obrovské město plné trhů a lidí. Místo něj tam teď ale byly jen trosky a spáleniště.
“Neuvěřitelné,”šeptla Seimy.
“Co jste tady proboha dělali?”zeptal se Ted ironicky.
“Zachraňovali jsme vlastní kůži,”připomněla mu Shella.
“Trochu sobecké, ne?”pozvedl obočí její bratr.
“Není liž pravda,”odpověděla zastřeně a rozeběhla se ke troskám města. Přátelé na ni hleděli s neskrývaným úžasem. Že by ji poprvé v životě něco skutečně mrzelo?
Doběhla až mezi trosky a padla na kolena do ohněm spálených zbytků trávy. Někde tady musel být park. Nasvědčovali tomu hlavně dvě ožehnuté konstrukce laviček.
Zase to byla její vina, jako vždycky. Člověk by řekl, že se člověk v jednadvaceti smíří s vlastní krví, ale i to je občas těžké. Bojovala za svoje blaho a to ji teď přišlo pěkně draho.
Klečela v prachu bitvy. Po tváři jí pomalu stekla první slza. Rychle ji utřela a zavřela oči.
“Jen málo lidí z tohoto kraje by dnes uronilo slzu za město Seveřanů.”
Shella se otočila za neznámým hlasem.
Krutým životem ošlehaný muž s černými vlasy a zdejšími rysy stál po její pravici a stejně jako ona pozorovala trosky, kdysy proslulého města.
“Přežil někdo?”zeptala se už opět pevným hlasem.
“Mě a několika mým přátelům se podařilo utéct včas, ostatní lidi nechal Sword vyhladovět,”odpověděl smutně muž.
Shella chvíli přemýšlela o jeho slovech a pak jí napadlo něco šíleného. Poznala ho. Byl to ten hospodský, který vlastnil tajnou chodbu bůh ví kam.
“Já, já si vás možná pamatuji,”pípla.
“Těžko, svou bývalou živnost už neprovozuji nějaký ten pátek,”zakroutil hlavou muž.
“Měl jste hospodu, že? Jednou nás tam zavedli naši přátelé-”
Muž na ní pohlédl. Najednou jako by si i on vzpomněl.
“Často o vás mluví,”řekl nakonec. Shella na něj překvapeně pohlédla. Myslel snad Sawyera? Ne, to není možné.
“Pomiňte, pane, ale kdo?”zeptala se.
Bývalý Hospodský jí věnoval poslední pohled a obrátil se k odchodu.
Shella ještě dlouho stála v nastávajícím šeru a hleděla k dalekému lesu, kde zmizel. Neměla nejmenší chuť následovat ho. Pokud se má všechno, tak jak si myslí je považována za největší zrádkyni nejenom v duších všech bývalých Seveřanů, ale hlavně v srdci jednoho z nich. Věděla, že mu ublížila, ale také věděla, že kdyby to neudělala nestála by teď zde a nezabývala by se problematikou dospělé ženy, nýbrž tím, jak je ta rakev smradlavá a to v tom lepším případě.
Někdy, pokud chce někdo žít, musí zajistit aby nežili ostatní.
Ke svým přátelům se vrátila až za tmy. Seděli kolem dokola skromného ohně a pojídali cosi co zázračně ulovila Kate za pomoci luku od Amy. Nikdo se jí na nic neptal, což zřejmě způsobil pud sebezáchovy.
Amy zůstala celou noc vzhůru. Nedokázala usnout při představě kolik divočiny má kolem sebe. Znuděně obcházela ohniště a zhypnotizovaně civěla do tmy. K ránu, když začínalo svítat, přece jen zavřela unavené oči a natáhla se na vyčarovanou deku.
Shella probudilo tiché šustení trávy. Unaveně zamrkala, nad ní stál mladý muž s dlouhými černými vlasy a bledě modrými oči. Ostří jeho meče spočívalo na jejím hrdle a ukazováček na ústech. Letmým pohybem hlavy jí naznačil, aby vstala.
Uposlechla a rozhlédla se kolem sebe. Všichni ještě spaly. Tedy pokud nepočítala Amy, kterou museli držet zbylí dva muži, jelikož sebou prudce škubala.
“Tvá přítelkyně je trochu chladnokrevná,”pošeptal jí muž. “Jednoho z našich proměnila v žábu.”
Shella ho sjela nepřátelským pohledem, ale dokud jí držel meč pod krkem nepokusila se o nic dalšího. Žába! To se přesně podobalo Amyně fantazii.
Muži odvedli Amy a Shellu do jaké si podzemní jeskyně. Tam bylo ještě asi deset Seveřanů.
“Naši přátelé nejsou blbci, pane,”oslovila Shella svého věznitele, když se jí pokoušel svázat ruce. “Až zjistí co se stalo, budou nás hledat. A kde asi?”
“Pokud to ovšem není úcel,”vložila se do rozhovoru Amy, která se prala se svými vězniteli a snažila se uniknout roubíku.
Černovlasý muž se usmál a utáhl Shelle pouta tak prudce, že vyjekla bolestí.
“Promiň,”omluvil se spíše z nutnosti a dobrého vychování.
“Neprominu,”odvětila Shella ze zvyku. Muž se na ní překvapeně podíval. Její chování ho vyvádělo z míry. Shella mu věnovala další nepřátelský pohled. Když se ale jejich oči střetli, něco se změnilo.
Amy se něco snažila vykřiknout, ale znělo to dost přidušeně. Shella využila mužovi nepozornosti a hbitě ho nakopla do žeber. Ten se svalil na zem, ale vzápětí po ní opět skočil. Shella se snažila dostat blíž k Amy, aby jí pomohla. Ta konečně mohla použít nějaké kouzlo a tak se Seveřan v mžiku válel na zemi. Což přilákalo pozornost několika dalších Seveřanů, kteří se už postarali o to, aby se nic podobného neopakovalo. Jeden z nich praštil Amy něčím hodně tvrdým do hlavy.
“Takže, slečno!”zuřil nakopnutý muž. “Nejste tady jen tak pro nic za nic! Někdo s vámi chce mluvit a pokud mu vás nepřivedu živou a zdravou, nebudu živ ani zdráv já sám.”
“A co Amy?”zeptala se uraženě Shella.
“Kdyby nedělala problémy, mohla si dál v klidu spinkat,”vysvětlil muž nervózně.
“Dobře,”kývla Shella. “Když jí pustíte, slibuji, že půjdu dobrovolně kamkoliv.”
“Půjdete tak jako tak,”ubezpečil ji muž. “A ona,”ukázal na Amy. “toho ví až příliš mnoho.”
“To já taky,”zdůraznila Shella.
“A kdo říká, že budete mít ještě někdy příležitost to někomu vyzradit?”nadhodil muž.
“Vy mě asi moc dobře znáte, že?”usmála se samolibě Shella. Nebála se, na to byla moc hrdá.
“Ano, Shello,”oslovil ji konečně muž.
“Pak tedy, pane?”
“Cwar,”představil se.
“Pane Cware,”dokončila oslovení Shella. “jsem velice zvědavá co si pro mě váš skomírající národ vymyslel.”
“Nemějte obavy,”šklebil se Cwar nepřátelsky.
“Jen aby,”odvětila Shella a narovnala si záda. Tohle asi nebude procházka růžovým sade, pomyslela si.
Uplynul další den a stále se nic nedělo, Shella a Amy byly nuceny celou dobu sedět na zadku, k jejich překvapení o hladu.
“Ta pohostinná Tierra se spoustou pečínek mi začíná chybět,”stěžovala si Shella Amy.
Ta jen kývla hlavou a něco nesrozumitelně zamumlala. Co by jste ale čekali od někoho s roubíkem v tlamě.
Už se stmívalo, když dívky konečně zaslechly kroky a hovor několika mužů.
“Určitě je to ona, jí si nelze s nikým splést,”říkal právě Cwar.
“Nepoučujte mě, pane,”odvětil až moc známý hlas.
“Já jenom, že je-”
“Cware!”
“Chci říci, že se říká, že jste ji znal,”dořekl.
Amy se urychleně podívala na Shellu.
“V klidu. To zvládneme,”ujistila ji.
“O tom nikdo nepochybuje,”ozval se Sawyer.
Shella k němu zvedla hlavu. Nevypadal o moc jinak, jen jeho ráz se změnil. On se na ní, ale díval s mnohem větším překvapením.
“Člověk si objedná dvojlůžko s plnou penzí a pak trčí celý den v téhle díře,”zažertovala Shella.
Další pohled.
“O hladu,”doplnila se. Zmlkla.
“Co třeba: Strašně mě to mrzí?”nadhodil. Otočil se k Amy a rozvázal jí roubík. Ta se ošila a obdařila ho vděčným pohledem.
“Pokud by mě to opravdu mrzelo, bylo by to na místě,”odpověděla Shella.
Sawyer se na ní podíval.
“Na čí si vlastně straně?”zeptal se.
“Na svojí,”odpověděla Shella, která z něj nespouštěla oči.
“Tu odpověď jsem čekal,”usmál se. “Co tady děláte?”
“To kdybych věděla,”pokrčila rameny Shella.
“Člověk letí z Las Vegas domů a …”začala Amy.
“Cože?”zeptal se Sawyer, který byl trochu mimo mísu.
“Neřeš,”poradila mu Shella. “Vysvětlování by bylo dlouhé a bezvýznamné. Víš Sawyere, slovo strana má hodně významů.”
“Díky za poučení,”odvětil Sawyer. “nechám vám sem přinést něco k jídlu.”
“Nemusíš se obtěžovat,”odpověděla Amy, která už konečně mohla vyčarovat něco k jídlu z dvou shnilých brambor na zemi.
“Jak myslíš,”pokrčil rameny Sawyer a bez dalšího zájmu odešel.
“Velká chyba, velká!”usmívala se vítězoslavně Amy, která jediným slovem odstranila jejich pouta a po několika vteřinách po obou dívkách nezbylo nic než Hromádka odloženého jídla 21. století.
Ostatní našli podle očekávání na tom samém místě. Kate se sice vymlouvala na to, že to byla její taktika jak se neztratit, ale moc jí to nepomohlo. Nakonec se přesunuli na trochu bezpečnější místo v troskách Trancess a Amy a Shella začaly vyprávět svůj příběh.
“Tak Sawyer, jo?”žasl Ted. “Ted hajzl je fakt všude.”
“Jo,”souhlasila Shella. “Což nám tentokrát nepomůže.”
“Aspoň není mrtvej jako William,”začala Kate.
“Aspoň? Podle mě byl Will mnohonásobně sympatičtější,”uvažovala Shella.
“Nebo spíš bohatší,”opravila jí Seimy, která ležela na dece a kouskem drátku z pásku si vydlabávala špínu na nehtem.
“Sorry,”utrousila Shella. “Na tom něco bude!”
“Ty Kate, když tě to tak strašně štve, tak proč s tím něco neuděláš?”ryl do sestry Ted.
“Proč by jako měla?”nechápala Seimy.
“Jo? Proč bych jako měla?”opakovala kamarádku Kate.
“Aby tě to sebeobviňování nezabilo,”špitla Shella s nezájmem. Bylo jí fuk co chce její sestra udělat. Ona do toho neměla chuť investovat ani cent.
8. Noc odpovědí
“Will je mrtvý,”opakovala pořád dokola Shella a Amy jí při tom nezávazně podporovala.
“Nikdy jsme…”opakovala se pro změnu Kate.
“To už jsme probrali,”umlčel ji Ted.
“Jasně, Shella si může celý hodiny mlejt co chce a já ne?”vyskočila Kate.
“Přesně tak,”souhlasil s klidem Ted a znuděně k ní zvedl oči.
“Já melu?”zeptala se Shella nenápadně Seimy. Tak už věděla o co jde a obě dvě se rozesmály.
“Hubou melu!”pitvořili se a hihňali se a vůbec to všechno Kate moc naštvalo, ale Shelle to bylo jedno.
A ostatní jak by smet.
Kate někam odběhla. Nejspíš, aby si trochu pohulila.
“Co s ní je,”smál se Ted. “ta holka už vůbec nemá smysl pro humor.”
“Hlavně ne pro ten náš,”usmála se samolibě Shella.
“Ona to rozkejchá,”ujistila ostatní Amy. “Možná jí to potrvá, ale rozkejchá to.”
“Jak my dvě můžeme být sourozenci,”žasla Shella. “ Je jiná…”
“To že má v sobě aspoň kousek citu, neznamená, že je divná, Shello,”odporovala Seimy. “Každý nežije sám za sebe.”
“Ale v reálu by to bylo jednoduší,”odpověděla Shella. Pomalu vstala a přejela pohledem po přítomných přátelích. “Tak už to v životě chodí, Seimy. Když se nezačneme spoléhat sami na sebe, skončíme v pasti druhých.” S těmito slovy se ztratila ve tmě.
“V tý holce něco je,”připustil po chvíli přemýšlení Ted.
“Já vím,”přikývla Seimy. “já vím.”
Nebylo těžké znovu najít tábor Seveřanů. Byli mnohem méně opatrní než čekala. Hrstka podřimujících hlídek nemohla Shellu zastavit. Uměla se pohybovat jako stín, mezi hnědými stany by jste ji sotva zahlédli.
Našla co hledala, Sawyerův stan, ve kterém se stále svítilo. Nezaklepala, jen potichu a důstojně vklouzla dovnitř. Byl sám, přesně jak očekávala. Ležel natažený na lůžku, oči dokořán a očekávaný výraz.
“Zajisté už jsi si všimnul, je tvoje cela prázdná,”promluvila vyrovnaně. Stála na prahu jeho stanu a něco jí říkalo, že by měla zmizet.
“Ano ta informace se ke mně už donesla,”odpověděl, aniž by se na ní podíval.
“Myslíš že jsem zlá?”zeptala se na rovinu Shella. Nestála o dlouhé rozhovory o počasí, vždy šla rovnou k věci.
“Možná,”pokrčil rameny Sawyer. “Nemůžu tě soudit.”
“Ale soudíš,”odvětila Shella a udělala několik kroků k němu. “Vím co jsem udělala a nebudu se za to omlouvat. Na vlastní činy by jsme měli být hrdí Sawyere. A já jsem hrdá!”
“Bezpochyby.”
“Podíváš se na mě aspoň, prosím,”dožadovala se pozornosti Shella.
“Chvíli, jen malou ale přesto, jsem věřil, že jsi se vrátila vše napravit,”ozval se upřímně. Posadil se na posteli a prohlížel si ženu v kožené bundě a kapsářích.
“Činy nelze vrátit, Sawyere. Ani slova…”dodala po chvíli.
Obezřetně si i měřil pohledem. Její tvář za ty roky přidala na důstojnosti. Už to nebyla drzá holka s modrýma očima, co hledá… Byla to žena, kterou si vždycky přála být. Její pohled dokázal přinutil lidi ke strašným věcem a Shella občas nedokázala odolat.
“Jsi Shella Turnerová. Nikdy nebudeš jiná. Navždy sama proti nepříteli. Dokážeš vidět věci lépe než druzí a tím jsi vždy o krok před nimi.”
“Skončil si?”povytáhla obočí Shella. “Nechtěla jsem analýzu mého charakteru, ale pouze odpověď na jednoduchou otázku. Jsem zlá?”
“Ne,”zavrtěl hlavou Sawyer. “Jsi Shella.”
“Ach tak, už chápu. Možná důvod, proč mě nenávidí vlastní sestra.”
“Zamysli se,”poradil.
“Až budu potřebovat radu, tak si o ni řeknu, brouku!”odvětila Shella, ale opravdu přemýšlela.
Sawyer překvapeně zamrkal, ale nic nenamítal.
“Za vším je ten tvůj povedený kamarádíček,”ozvala se najednou, ale vážila slova. “Kdyby Kate nebyla taková citlivka, bylo by vše pořádku!”
“Citlivka?”
“Jo Sawyere, člověk co si všechno moc bere k srdci,”poučila ho rázně.
“Já vím co to znamená,”ohradil se dotčeně.
“Když já mám větší problém, než je její zlomený srdíčko,”postěžovala si Shella a klesla vedle něho na postel.
Sawyer jí věnoval soucitný pohled. Hned ho ale nahradil ironickým úšklebkem.
“Co ty můžeš mít za problémy, paní dokonalá,”usmál se.
“Asi jsem mrtvá…”špitla.
Kate se procházela opuštěnými troskami. Občasné šustení a kroky naznačovali tomu, že není sama. Nebála se však. Už v této zemi zažila dost hrůz a smrt pro ni byla tuto chvíli vykoupením.
“Katherine, Katherine…”Byla to skutečnost, nebo jen hlas v její hlavě. Stíny se spojily v skutečnost a zaplavily její mysl.
“Katherine, Katherine…Vrať se!”
Srdce ji bušilo, ale nezastavila, ba ani nezpomalila. Cítila jak se jí někdo vkrádá do mysli. Nebyla tak silná, aby mohla odporovat. Byl tam… Hlas… Vnímal jí, četl její myšlenky.
Viděla ho. Černý stín uprostřed ještě černějšího lesa. Byl sám, už navždy. Stále opakoval ta slova”Katherine, Katherine…”. Rozbolela ji hlava, ale chtěla poznat jeho tvář, chtěla…
Byl to on, ale ne tak jak si ho pamatovala. U úst měl zaschlou černou krev a modré oči podlité. Tvář už dávno ztratila svou jemnost, nyní z ní zbyly jen vzpomínky směšující se dohromady.
“Miluji tě a vždycky budu”slyšela jeho hlas, ale jeho ústa se ani nepohnula. Byl v její hlavě byl tam.
“Musím tě ujistit, že vypadáš mnohem víc živě, než bych si přál,”přiznal Sawyer s nadhledem, který mrazil Shellu za krkem.
Upřela naň své přísné oči, říkající: už si troufáš příliš.
“Vždyť dýcháš, prostě jsi živá,”snažil se jí přesvědčit.
Pořád ten samý pohled ani se nepohnula. Najednou, ani nevěděl jak se k němu nebezpečně blízko naklonila.
“Co to děláš?”špitl a trochu ustoupil.
“Můžeš být chvíli v klidu?”zeptala se Shella a políbila ho.
Sawyer jí zajel dlaní do vlasů, o tomto okamžiku už dlouho snil.
Zastavila. Nebo zakopla? Nic nebylo skutečné. Dopadla do suché hlíny před ní a dál už nebylo nic, jen temnota.
A pak ten hlas. Byl ale jiný, známý a čímsi jí vlastní. A další, další hlasy, které tak dobře znala.
Konečně otevřela oči. Muselo být hodně brzo ráno, ten čas, kdy ještě nevyjde slunce, ale mlhavé šero oznamuje jeho příchod.
“Má horečku,”ohlásila Seimy, která jí položila ruku na čelo. Vrhla po Tedovi ustrašený výraz.
“Co tě to zase napadlo,”zašeptal Ted k mátožné sestře a pomohl jí zvednout se ze země.
“On je tady…”huhlala Kate. “Miluje mě, pořád mě miluje…”
“Už jí definitivně hráblo,”dokončila mínění Seimy a pomohla Tedovi odnést Kate k ohni, kde Amy spala klidným spánkem nevědomého.
Neuběhla ani hodina, od doby kdy uložili Kate a začali diskutovat o zmizení dvou sester, když se mezi stíny lesa objevila silueta té nejstarší.
9.